Papoušci jsou nejznámější a nejoblíbenější skupinou exotických ptáků chovaných pro okrasu a potěšení. Jedná se o ucelený řád, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa. Dnes známe kolem 330 druhů papoušků, řazených do 78 rodů.

Zjednodušeně dělíme papoušky do tří samostatných skupin, jsou to loriovití, kakaduovití (podčeledě kakaduové, korely) a papouškovití (podčeledě kakapové, nestorové, papoušci, papoušínkové).

Papoušci jsou velmi inteligentní, milí a učenliví ptáci. Dokážou se naučit lidská slova, porozumět jejich významu a logicky je používat.

Zobák papouška je neuvěřitelně silný, dokáže jim překousnout i dráty. Má velmi pohyblivé nohy, které používá jako prsty.

Peří

Od ostatního ptactva liší svou pestrobarevností, kterou přitahují pozornost partnera, ale i nás, lidí. Některé druhy mají ochranné zbarvení, které jim umožňuje uniknout predátorům. Tuto pestrobarevnost tvoří dokonale uspořádané peří, které papoušci každý rok mění, tzv. pelichají. Tento proces trvá několik týdnů, přičemž jsou stará, poškozená pera nahrazena pery novými. Každý papoušek stráví hodně času tím, že si pročesává peří. Ačkoli se to nezdá, ale je to velice důležitá činnost. V peří může mít různé bakterie, blešky nebo ho může mít jen pokroucené, což by vadilo nádhernému letu.

Zuby

Namísto čelistí, které jsou vyzbrojené zuby, se ptákům vyvinuly zobáky. Jsou silné a lehké, aby ptákům nebránili v pohybu, především v letu. Slouží k louskání tvrdých ořechů a semen, k rozmělňování potravy na menší kousky, které se snáze polykají, k filtrování potravy z vody, k lapání letícího hmyzu nebo vysávání nektarů z květů. Uplatní se taky při souboji, nebo při důkladné úpravě peří.

Chov mluvících papoušků

Pouze krotký nebo alespoň polokrotký papoušek se naučí napodobovat slova nebo určité zvuky. Prvním úkolem každého chovatele proto je, aby se stal pták krotkým a přítulným. Pouze klid a trpělivost nás dovede k tomuto cíli. Netrpělivostí, změnami v umístění klece a dokonce i trestáním papouška pak docílíme pravého opaku. Velcí papoušci mají neobyčejně dobrou paměť. Hrubá chyba může zcela narušit vztah chovatele a papouška. Čím je pták mladší, tím rychleji pokračuje přivyknutí na chovatele a prostředí. Staří papoušci zřídka kdy úplně zkrotnou.

Stručný návod k ochočení papouška

Papouška, kterého jsme právě přinesli, necháme vylézt samotného z přenosky do klece. Jednak nevíme, zda nekouše a pak tím také zabráníme, aby se bál lidské ruky. Klec nechávám stát vždy na stejném místě, nejlépe v klidném rohu, kde není průvan, ne v temnu, ale také ptáka chráníme před palčivými slunečními paprsky. Několik prvních týdnů bychom jej měli nechat v naprostém klidu, aby si důkladně zvykl na ošetřovatele a členy rodiny. Při kontaktu s papouškem děláme klidné pohyby a při tom na něj mírně promlouváme. Některý pták se stává důvěřivým brzy, druhému to trvá o něco déle. Pro bližší kontakt s papouškem používáme různé pamlsky. Pamlsek držíme po určitou dobu trpělivě u klece a nepřijde-li si pták pro něj, připevníme jej pak na klec.

Když pták bere krmivo z ruky, můžeme otevřít dvířka klece a opatrně jej zkusit poškrábat na hlavě. Později se snažíme podstrčit prst pod jeho nožky, až postupně docílíme toho, že papouška můžeme na prstě vyndat z klece. Chováme se naprosto klidně a hlavně se vyvarujeme prudkých pohybů.

Některým papouškům můžeme zastřihnout křídlo, což nám zajistí, že pták neulétne. Ponechává se na vůli ošetřovatele, zda po přepelichání znovu křídlo zastřihne. Někteří jedinci mají rádi muže, jiní ženy, někteří naopak děti. Usuzuje se, že sameček více tíhne k ženám a naopak samička k mužům - není to ale pravidlem.

Pouze naprosto klidný pták se naučí pronášet celá slova. Slova, která chceme ptáka naučit, je nutné odříkávat pomalu a zřetelně. Ženský a dětský hlas se k tomuto účelu hodí lépe, než hlas mužský.

Některé druhy mají zvláštní dispozice pro mluvení (žako), jiní zase mají své přednosti v hravosti, skotačivosti a přítulnosti (kakadu). Zřídka najdeme obě vlastnosti současně. Žako se dá zhruba označit jako dobře mluvící druh, zřídka ale však přítulným a kamarádským, vždy si ponechá určitou dávku nedůvěřivosti. Oproti tomu kakadu (druhy se širokou chocholkou hovoří lépe než druhy s chocholkou úzkou) napodobují různé pohyby a vyznačují se spíše pohybovým nadáním. Amazoňani jsou zpravidla velmi způsobní, jejich schopnost k mluvení je u jednotlivých druhů a jedinců odlišná, ale v jejich řeči zůstává přírodní přízvuk. Amazoňani také často používají svůj přírodní zvuk, což může někdy působit dost rušivě.

Nemoci papoušků

Nemocný papoušek často vysedává na jednom místě, peří má načechrané, je unavený a je ke svému okolí netečný. Oči má většinou přimhouřené, přijímá málo jídla, většinu vyhodí z misky ven a vůbec nedbá o svou hygienu.

Papouška musíme od ostatních ptáků oddělit do nemocniční klece. V kleci by měla být vyšší teplota (30-35°C),místo vody se dává čaj(nejlépe heřmánkový) a potrava je dietní. Tučná krmiva (slunečnicová semena, semenec, niger, apod.) nedáváme!!

Lehčí onemocnění můžeme léčit sami, jiné, vážnější nemoci ve spolupráci s veterinárním lékařem, který určí nemoc až po parazitologickém a bakteriologickém vyšetření trusu.

Nemocný papoušek má obvykle zvýšenou teplotu a průjmy, proto musí příjmat hodně tekutin, jinak uhyne na nedostatek vody. Ptákům, kteří mají prudké průjmy, dávejte pít odvar čaje lžící přímo do jícnu nebo injekční stříkačkou s nadstavcem přímo do volete.

Vnější onemocnění se týká především opeření papoušků. Poruchy bývají během pelichání, po dobu hnízdění i v průběhu celého roku. Někteří papoušci si oškubávají vlastní nebo partnerovo peří, často tak čini i mládatům v hnízdě. Velice nepříjemné onemocnění je také tzv. francouzské pelichání, u něhož peři nedorůstá do normálniho stavu a vypadává. Léčeni takto postižených jedinců je bezúspěšné, proto je lepší vyřadit postiženého ptáka z chovu.

Onemocnění zažívacích orgánů vzniká většinou ze špatného nebo prošlého krmiva, z příměsí v krmivu nebo za to může otrava. Za onemocnění můžou také parazité a infekce.

Onemocnění dýchacího aparátu probíhaji u papoušků v celém jeho rozsahu nebo samostatně v dutině nosní, průduškách nebo v plicich. Probíhaji akutně nebo chronicky. Příčinou mohou být faktory chemicko-fyzikální, infekční, parazitární nebo zapřičiněné plísněmi. Příznaky zánětu je tvorba zánětlivého sekretu a obtížné dýchání. Známá je aspergilóza - plísňové onemocněni dýchacích orgánů. Chorobné stavy pohlavních orgánů mohou být různorodé. Do této problematiky patří například neplodnost ptáků, anomálie vajíček, nesnášivost (potíže při snůšce), výhřeznutí kloaky apod.

Onemocnění pohybových orgánů jsou nemoci vnější, které si ve svých chovech ošetřuji a léčí chovatelé. Prevencí otlaků na končetinách jsou kulatá a čistá bidla, nadměrný růst drápů je nutné ošetřovat pravidelně. Při onemocnění dnou (porucha výměny látkové), některých pohmožděních i infekčních nemocech, je nutné vyhledat veterinárního lékaře. Nemocí očí (záněty) způsobuji zpočátku slzení, později otoky a hnisavý výtok, který slepuje víčka. Příčinou bývá zranění, cizí těleso v oku, prochlazení, kouř nebo i poleptání (např. po dezinfekci). Poruchy výměny látkové zapřičiňují otylost nebo chudokrevnost. Otylost vzniká nesprávnou výživou, předávkováním krmiv s vysokým obsahem tuků; chudokrevnost je důsledkem absolutniho nedostatku výživy a invazí parazitóz. Patří sem i rachitida (měknutí kostí, křivice) a avitaminózy.

Parazitózy rozlišujeme na vnější a vnitřní. Vnější paraziti se přiživují na kůži, v kůži nebo v peří. Nejznámější jsou drobní roztoči -čmelící. Rychle se rozmnožují a živí se krví. Na ptácích parazitují v noci, ve dne se zdržují mimo hostitele. Svrab (vápenka) napadá nohy, ozobí, okolí zobáku i oči. Často se vyskytuje u andulek vlnkovaných. Z vnitřtních parazitóz je známá syngamóza, kokcidióza a žaludeční a střevní červi, u papoušků známé - škrkavky, kapilárie, výjimečně i tasemnice.

Infekční nemoci patří mezi ty, které je nutné co nejdříve léčit ve spolupráci s veterinářem. U importovaných jedinců, pokud nejsou řádně izolováni podle stanovených veterinárních předpisů, mohou onemocnět psittakózou nebo ornitózou, které jsou přenosné i na člověka. U větších papoušků se může objevit i tuberkulóza a někdy i salmonelóza, kterou roznášejí zpravidla infikovaní hlodavci.